zakladatelko nezávidím teda, máš to dobře divoký. Přiznávám ale, že já bych se klidně vytočit nechala a projevila svoje emoce, ono být pořád za tu hodnou prostě u některých lidí znamená být za blbou a žádný respekt to nepřináší. Jako jinak dál samozřejmě hodná buď, to je jasný, jen jak říkám - u NĚKTERÝCH lidí to prostě nefunguje.

No a co se "sebrání babičky dětem týče", taky se zeptám jako už mnohé příspěvky zde: jaký asi myslíš že by měla tato osoba pro tvé děti přínos? Až jí něco přelítne přes nos a bude ignorovat i je? A ty budeš dětem vysvětlovat proč je babička ani nepozdraví, nepohladí, nezeptá se jak se mají a bude je akorát za něco peskovat(když si náááhodou postěžují že já nevímco je bolí bříško nebo že jsou smutné nebo.... viz "hlavně nedělat problémy a nemluvit o nich"). I když tak nějak rozumím tvému zdůvodňování že "je taková" a "má nárok blablabla", stejně neumím pochopit jak tahle paní může svému vlastnímu synovi úhybně odpovídat pokud jí tento dokáže vysvětlit co bylo za problém a proč to vadí.... uf, to by fakt na mě bylo hodně hodně silný kafe. Mám ráda pocit že dokážu vyjít s valnou většinou lidí, ale znám svoje limity a tohle by bylo už za.


A jak jsou na tom s babičkováním a dědečkováním tvoji rodiče? Vím že jsi psala že jsou rozvedení, a že bydlíte kus dál, ale hlavní je ten zájem, ne? I intenzivní týden babičkování pokud se tam o prázdninách dostanete dá dětem hodně. Říkám to proto, že teď jsme odstěhovaní od obou rodin přes půl světa, kontakt udržujeme pouze po Skypu a občas děti napíší dopis/namalují obrázek, a "naživo" jsme se viděli po 6 měsících chvilku o Vánocích a pak zas přijedem až o letních prázdninách..... čili jsme taky dětem "sebrali" babičku, ovšem ne doslova - má děti ráda a chová se tak, píše jim, mluví s nimi, zajímá se - a i když je to na dálku tak jsem si jistá že to dětem hodně dává, a že si to v létě vynahradí. Tak to zkus nějak skoulet s vašima.