tady na rodině o tom byl docela zajímavý článek

http://www.rodina.cz/clanek7720.htm

za sebe: od první třídy jsem práve s plynulým spojitým pohybem bojovala, písmo kostrbaté, roztřesené, nespojité - , dřina, dřina, - dosud škrábu, ale když se snažím, protože je to důležité, dokážu docela úhledně plnicím perem napsat třeba kondolenci.

Jinak já jsem byla díte zbrklé, trhané pohyby (dodnes mi zůsztalo, zejm. když jsem unavená či přebuzená kafem) , težká ruka - a osobně jsem fakt ráda, že jsem ten boj s plynulým písmem bojovala a docela vybojovala.

Však se píše i o tom, že kaligrafie kultufuje nejen jemnou motoriku a trpělivost, ale hodně rozvíjí mozek.

Osobně jsem za klasické spojité písmo a za trochu toho "krasopisu".

A to píšu opravdu jako jeden z největších nemehel ve třídě, s nálekou "jako pras elevou zadní". Kdyby se tu stavila palac, jistě to potvrdí. Ale donutilo mne to k jisté disciplíně, tréningu, a mj. tomu, co třeba tady, když tukám, nedělám - uklidnit myšlenky a myslet jen tak rychle, jak dokážu čitelně psát.