Tak u nás naopak. Já rádši ráno, manžel... no vlastně on kdykoliv. Příležitost bývá večer, pokud neusnu s dětma. Taky mi chodí spát pozdě, nedávno jsem to tu řešila. K ideálu to má daleko, no. Většinou jsem v době, kdy je příležitost, dost unavená. Navíc když má manžel ráno, tak já už mám poledne a rozdělanou práci, tak se mi taky už moc nechce. Takže většinou po uspání v obýváku, nebo v posteli, pokud je prostor, nebo někdy se nám stane, že se vzbudíme dřív než děti.