Jani,
z Tvého popisu cítím, že se máte moc rádi, najít ty chvilky je asi těžké, ale důležité je, že je stále hledáte. ANI SE NENADĚJEŠ a bude Ti líto, že jsou děti tak samostatné. Užívejte si to toužení po sobě třeba i u kuchyňské linky...Pokud máte chápající rodinu, tak se těch situací najde víc. My máme skoro puberťáka, myslím, že máme dobrý komunikační vztah, ale na jedno pubertální díte jsou dvě babičky a jeden děda - aktivní v přesile. A stejně i tak hledáme chvilky, u puberťáka je to horší. TAK MĚ NAPADÁ, vidí Vaše děti, že si dáváte pusu apod?