Můj 6ti letý syn Ládík, který nikdy nebyl zrovna andílek se postupně mění v Mr. Hyda. Vždy byl vzteklý, panovačný, ukřičený. Ale taky je neskutečně hodný na bráchu /mladšího/, ve školce poslušný, vtipný, laskavý. Staršího bráchu má rád, ale když může, tak ho bouchne, šťouchne, vezme knížku. Jindy si hrají několik hodin v klidu.
Po návratu od babičky, kde ho zavírali do dílny /na cca 10minut/ a dost na něj křičeli se mi vrátilo tříleté batole. Hysterickej, rozhašenej, dupe, křičí, dokonce zkoušel muže i plácnout...
Kluk tam jezdí od roka a půl, vždy to bylo víceméně v pohodě, děsně se tam těšil, ale tentokrát se vrátil, že už tam nikdy nepojede. I starší syn Zdenda mi potvrdil, že Láďovi nadávali, i když něco provedl on a přiznal se. A že mladší ho teda dost provokoval a zlobil.
Už jsem tu měla tému, že ho babička nutila slabikovat, přestože se sám naučil číst genetickou, a že se mi z nadšeného čtenáře vrátil čtenářský neurotik.
Otázka je co s tím. Už jsou doma tři neděle, zlepšení mírné, místo deseti záchvatů denně má šest.