"Nejak mi v tom vasem konceptu a skatulce, do ktere jste napechovali B-ha, chybi navic jeste ta DOKONALOST lasky...
Kdyz byl clovek stvoren na obraz B-zi, jak B-h SAM V SOBE premita / jelikoz to neni zadny dialog B-ha se stvorenim, nebo s andely, protoze stvoreni netvori, tak jako B-h / - UCINME cloveka podle NASEHO obrazu, aby NAM byl podoben..." - nemá smysl pořád dokola omílat to samé.
"Tohle premitani v B-zske mysli, ktere doklada MNOZNE cislo, nevim z jakeho duvodu prehlizis" ... já se nepřu o množné číslo. Já vím, že mluvil s Ježíšem v jeho předlidské existenci.
přepošlu ti k zamyšlení to co jsem napsala "Neregistrované"
.........................
Pokud odhady současných vědců ohledně stáří hmotného vesmíru alespoň trochu odpovídají skutečnosti, pak Ježíš jakožto duchovní tvor začal existovat miliardy let před tím, než byl stvořen první člověk.- viz Mi 5:2. Tohoto prvorozeného duchovního Syna použil jeho Otec při tvoření všech ostatních tvorů a věcí. (Jan 1:3; Kol 1:16, 17) Patří k nim miliony dalších duchovních synů nebeské rodiny Jehovy Boha (Da 7:9, 10; Zj 5:11) a také hmotný vesmír a tvorové, kteří do něho byli na začátku stvořeni. Je tedy logické, že právě tomuto prvorozenému Synovi Jehova řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby.“ Všichni další tvorové byli nejen stvořeni „skrze něho“, ale také „pro něho“, neboť je Božím Prvorozeným a „dědicem všeho“. (Kol 1:16; Heb 1:2) Syn se sice podílel na stvoření, ale tím se nestal stvořitelem spolu se svým Otcem. Tvořivá moc pocházela od Boha skrze jeho svatého ducha neboli činnou sílu. (1Mo 1:2; Ža 33:6) Jehova je Zdroj veškerého života, a proto všichni živí tvorové, viditelní i neviditelní, vděčí za svůj život jemu. (Ža 36:9) Syn tedy nebyl spolustvořitelem, ale byl spíše prostředníkem či nástrojem, který Jehova, Stvořitel, k práci používal. Sám Ježíš připsal stvoření Bohu, a jako Stvořitele označuje Jehovu také celé Písmo.
Bůh nám pomáhá, abychom ho pochopili, proto nám dovoluje, abychom ho popisovali lidskými pojmy. Apoštol Petr řekl: „Jehovovy oči jsou totiž obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě, ale Jehovův obličej je proti těm, kteří činí špatné věci.“ — 1. Petra 3:12; srovnej 2. Mojžíšovu 15:6; Ezekiele 20:33; Lukáše 11:20.
Tyto metafory ovšem nelze chápat doslovně, stejně jako nemají doslovný význam pojmy „slunce“, „štít“ nebo „skála“, jimiž je Bůh popisován na jiných místech. (Žalm 84:11; 84:12, „KB“; 5. Mojž. 32:4, 31)
Jak tedy chápat, že jsme byli stvořeni k jeho ‚obrazu‘? Přemýšlej, chápat tento verš doslova je stejné jako chápat doslova pojetí, že Bůh má ústa, nos a uši. Měl by být například sluch všemohoucího Boha opravdu omezen na to, co mohou zvukové vlny zprostředkovat doslovným uším? Vždyť Bible dokazuje, že Bůh může dokonce „slyšet“ i nevyslovené myšlenky lidského srdce. (1. Mojž. 24:42–45) Ani jeho schopnost „vidět“ není závislá na světelném vlnění. — Žalm 139:1, 7–12; Žid. 4:13.
Dokonalý člověk tedy nezrcadlil TĚLESNÉ RYSY, ale Boží vlastnosti, jako je láska a spravedlnost.
Proto je nesmyslné to jak se snažíš Boha vtěsnat do nějaké trojjediné osoby, abys dokázala, že je láska! Protože láska, milá Tabitho, se projevuje především SKUTKY!