Martino,tak to nevím jak bych ustála já sama,kdybych tohle řekla dceři(9 let),že ji moc ráda nemám.Jí by to bylo určitě šíleně líto,že ji nemám moc ráda,a mě by mrzelo,že mému dítěti dávám najevo,že ho nemám moc ráda.Už takhle si myslí,že mám mnohem raději bratra,což se mi taky nedaří jí vymluvit,že prostě o tříleté dítě se musím starat mnohem víc,protože ještě spoustu věcí neumí samo.A dceři taky říkám každou chvilku,že je můj poklad,že ji moc miluju,že jsou moje největší štěstí apod.Často si ji přitulím,pomazlím,pohladím,dám pusu,povídám si s ní,večer jí čtu....teď jsem s ní vybírala nějakou maličkost pro "jejího kluka",od kterého dostala prstýnek.A přesto trpí pocitem že ji nemám dostatečně ráda a často mi to vyčítá.Taky nevím,jak na to reagovat.Ale říct jí,že jí moc ráda nemám,tak ona by to vzala hodně vážně,a byla by nešťastná ještě víc,to by u nás nadělalo obrovskou paseku.