moje čtyřletá v bledě modrém, kvůli každé prkotině bulí, není vztekací ale brečící a nejvíc takový to ublížený ala ty si mi vzala bonbon.
V první řadě se zamysli na tím kolik spí, to byl u nás kámen úrazu, nevypadala nijak unavená, večer samo se jí nikdy nechce spát, ale od té doby co jí ukládáme cca o hodinu dříve se to hodně zlepšilo. Je velký nejedlík a často mívala i takové ty "energetické šoky" z toho, že je hladová a když se rozbrečela nad nějakou jo kravinou přes den a nešla uklidnit, byl to pro mě signál dát najíst.
Rozčilování jsem vzdala i když důrazně napomínám, že takhle teda ne a poslední dobou se jí vždy zeptám: "co si myslíš, že se stane když se rozbrečíš, (čekám na odpověď) pokud ti něco vadí řekni to a nějak to vyřešíme, ale nebreč to nepomůže... atd."