Zareaguji jen selektivně, řadu věcí tady velmi správně zodpověděla Tabitha, kterou považuji za sestru v Kristu. Tak znova k té vojenské službě. Písmo popisuje Kornélie jako zbožného muže, tj. člověka, který žil ve vztahu k Bohu a šlo o živý vztah a správný vztah k Bohu. Jinak by v Písmu nebylo označení zbožný. Farizeové a zákoníci, kteří sice konali náboženské úkony, ale Boha ve skutečnosti nemilovali, ti nejsou v celém NZ označeni jako zbožní. Např. v evangeliích je jako zbožný (a spravedlivý) označen Simeon - a evangelista píše, že Duch svatý byl na něm. Zbožnost v epištolách je popisovaná jako kvalita, kterou křesťané mají mít, mají o ni usilovat.

Kornélius ještě neznal Ježíše, ale žil už dle standardů, které jsou stanoveny pro křesťany. Jakmile mu bylo zvěstováno Ježíšovo jméno (a spása v Něm), tak okamžitě uvěřil, protože byl zbožný - tj. Boha hledal, Bohu sloužil, pro Boha žil a plnil jeho nařízení, miloval Izraelský lid atd.

V příběhu, kde Kornélius po Petrově kázání uvěří ve jméno Ježíše, tak je jedině zmínka, že Kornélius byl zbožný muž - a římský setník. Ani po uvěření tu není byť zmínka, že by měl opustit vojenské řemeslo. To mu neřekl ani Petr, ani mu to nezjevil Duch Svatý. Ani tu není napsáno, že by Kornélius k tomuto rozhodnutí dospěl na základě uvěření v Ježíšovo jméno. Víra v Jehovu ho určitě nevedla k tomu, aby odešel z římské armády - a navzdory tomu je označován za zbožného člověka.

Pokud lidé měli něco konkrétního udělat, tak to Písmo jasně a explicitně říká. Apoštol např. píše, že kdo kradl, ať už nekrade, je např. řečeno, že křesťan má pracovat, má se živit vlastní prací. Je tu řada zmínek, že se nemá smilnit, byť jen myšlenkou, explicitně je zakázáno praktikování homosexuality.

Je tu i řada dalších příkazů či pokynů, např. pomáhat potřebným, odpouštět dluhy. A nikde tu není jediná zmínka, aby křesťan či zbožný člověk odešel z vojenské služby. Ba naopak, ap. Pavel dává vojáka jako příklad pro křesťana. Voják se nezaplétá do věcí běžného života, aby obstál před tím, kdo ho najal a kdo mu velí. Podobně má i křesťan. Pozoruhodná je zmínka, kolik římských setníku mělo kladný vztah k Ježíšovi nebo ap. Pavlovi. Např. po ukřižování římský setník vyznal, že to byl Boží Syn (Ježíš), když viděl znamení, která pak nastala.

SJ za socialismu nechodili na vojnu ale do dolů, kde pomáhali zbrojnímu průmyslu daleko podstatněji než by znamenala vojenská služba. Ve SZ se mluví o době, kdy se překují meče v radlice (a ten text se s oblibou zneužíval). Dolovat černé uhlí pro výrobu koksu a následné tavení rudy na surové železo, kde valná část šla na výrobu zbraní - tak to je snad opak? Koks z kladenských dolů šel zejména do vysokých pecí a oceláren, do domácností šly jen zbytky, které se nehodily do těch pecí a konvertorů. V případě skutečné války by řada křesťanů jistě nestřílela na "imperialisty". Ale vyrobené zbraně z oceli, ty tu prostě k dispozici byly. Přitom služba v armádě byla rok (vš) nebo dva, kdežto svědci fárali na deset let.