Tak já jsem prořvala předškolní věk, tenkrát se psychologové nevyskytovali, takže máma to brala jako osobnostní rys, na otázku, proč ta holčička plače, odpovídala:"to ona dělá"
Moje poslední dítě je od přírody hodné, v životě nedostalo na budku ani řádně vynadáno(dítě starců, jsme z ní připodělaní), přesto se mi zdá, že někdy reaguje, jako bychom ji doma přivazovali k topení, pláč, když něco rozbije, strach, že se maminka bude zlobit, omluva, když je jí špatně..
A taky stále koulí slzy z krásných oček. Tak si říkám "to ona dělá" a nehrotím.