http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jana-hajduchova-a-petra-neveceralova-docka-se-praha-delfinu-a-mela-by-je-vubec-chtit?sel_ids=1&ids%5Bx4bce5482ba028dfb0ef57bebadf5f4ee%5D=1

a výňatek týkající se plavání z delfíny (článek je dlouhý)

Snad nejspornější z etického hlediska je ale nabídka terapeutického plavání. Abychom se dostali k jádru problému, je potřeba nejprve říci, co je to delfínoterapie. DAT, neboli Dolphin Assistent Therapy, je druh interakce člověka s delfínem, přičemž terapie má údajně pozitivní vliv na celou řadu problémů. Organizátoři show tvrdí, že pomáhá pacientům s Downovým syndromem, autismem, mozkovou obrnou, zadrháváním v řeči, emocionálním stresem, depresí a dalšími tělesnými a psychickými problémy. Delfínoterapie v sobě slučuje dva extrémně citlivé protiklady – na jedné straně nemocné či postižené lidi, na straně druhé delfíny držené v zajetí (kteří dle výše uvedených informací často trpí stresem kvůli nevyhovujícím životním podmínkám a traumatickými zkušenostmi z odchytu a transportu).

Co vlastně je na této terapii zdrojem léčivého působení? Údajné a nepotvrzené léčebné účinky má delfíní sonar (echolokace), což jsou ultrazvukové vlny, které delfíni vysílají do prostoru a dle jejich odrazu se orientují. Už na tom je vidět první problém - echolokace jedinců v zajetí se mění, liší se od divokých delfínů a delfíni v zajetí leckdy schopnost echolokovat částečně ztrácí. Ultrazvukem člověka ale skutečně léčit lze a lékaři tuto metodu v západní medicíně využívají. To se ale jedná o cílenou frekvenci zvuku, působící na konkrétní místo. Při interakci člověka s delfínem v bazénu sice dochází k jistému odrazu zvukových vln od lidského těla (delfín je primárně sluchový tvor), ale delfín nezaměřuje své zvukové vlny na místa, která by pacient potřeboval. Ostatně vědecky se jakkoliv „léčbu delfíní echolokací“ nepodařilo potvrdit.

Na druhou stranu existují i studie, které konstatují zlepšení stavu pacientů s různými potížemi po aplikaci delfínoterapie. Při DAT skutečně dochází ke změnám mozkových vln. Jsou to ale stejné mozkové vlny, které mozek vysílá při poslechu hudby či jiné terapii se zvířetem. Nikdy se neprokázalo, že by delfínoterapie měla větší efekt, než například canisterapie nebo hipoterapie. Tyto druhy léčebných metod jsou ale přitom prokazatelně bezpečnější jak pro pacienty, tak pro zvířata.

Terapeutické plavání s delfíny navíc není zdaleka tak bezpečné, jak se uvádí. Zvlášť pokud se provádí se zvířaty pocházejícími z volné přírody, často přesouvanými a drženými v mobilních zařízeních, u kterých může nárůst stresu vést až k útoku na člověka. Bylo zaznamenáno i několik těžkých úrazů, kdy delfín napadl člověka v bazénu. Lidé neznalí delfíní etologie si neumí interpretovat delfíní chování správně a tak často delfína nechtěně vyprovokují. Už vůbec pak není vhodné provádět tyto druhy terapie s delfíny, kteří zároveň vystupují pro veřejnost.

Ani riziko nakažlivých onemocnění nelze zanedbat – a to na obou stranách. Delfín se může velmi snadno nakazit celou řadou respiračních chorob, mykobakteriemi, tuberkulózou a celou řadou dalších onemocnění. Ale i on může na člověka přenést například bakteriální infekce.