Pokud jde o peklo, tak se o něm píše v NZ skutečně mnohokrát, ten počet (dle č. překladu, resp jedné verze) je dosti vysoký. Ano, ve skutečnosti jde v originále o dvě místa. Příběh o Lazarovi není žádným obrazem či podobenstvím. Podobenství Ježíš vždy uváděl, že jde o podobenství. Tento příběh líčí jako událost, která se stala. A i kdyby šlo o podobenství, tak to si jako Ježíš měl vymýšlet místo trápení, kde se ti zlí smaží v plameni jen aby postrašil lidi a ti sekali dobrotu - a přitom to jako nebyla pravda? Já věřím spíš Bibli než co mi říkají lidi, co popírají peklo.

O pekle se mluví i ve SZ, např. v Ezechielovi v 32 kapitole, cituji v. 21:

Zprostředka podsvětí nejsilnější bohatýři budou mluvit k němu a jeho pomahačům: ‚Sestoupili, ulehli neobřezanci skolení mečem.‘

Tady nejde ani náhodou o podobenství. Pokud by podsvětí bylo jen místo mrtvých, tak jak to, že tam ti mrtví mezi sebou mluví? Je to říše mrtvých, ale peklo neznamená ani náhodou jen synonynum pro hrob, kde jsou lidi, kteří "už nejsou". Lidi v pekle jsou popisovaní lidé, kteří jsou - ale v říši mrtvých. Pokud by jen někdo padl a byl pohřben na poli či ho sežrala zvěř a draví ptáci, tak by nebyl důvod, aby se tu mluvilo o podsvětí.

Další citace z NZ Lukáš 12:5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!

Tedy zde nejde jen o to, že Bůh má moc lidi jen zabít. To by pak bylo opravdu někdy výhodnější, aby člověk se nenechal zabít člověkem - a zradil Boha. To varování říká, že Bůh může nejen člověka připravit o tento život, ale ještě uvrhnout do pekla. Peklo je další trest ještě po tom zabití.

A další NZ verš Marek 9:43 Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.

Ježíš tu nelíčí peklo jako místo smrti, ale jako místo, kde je neuhasitelný oheň. Pokud by peklo byl jen opis pro hrob, tak nechápu, co ten neuhasitelný oheň, kde dle Ježíše lidi trpí?

Z téže kapitoly, další verše, cituji 47 A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla,
48 kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne"".

Proč zas Ježíš neříká, že člověk zemře a tím zhasne jeho existence? Ano, červ by mohl znamenat, že tělo zetlí v zemi, ale co ten oheň, co nehasne? Je to navíc "jejich" červ a oheň, tj. jakési osobní utrpení - napořád.

Ještě malinko ke knize Kazatel. Tam skutečně je napsáno, že mrtví nevědí nic. Oni nevědí ovšem nic "co se pod sluncem děje". O tom kniha Kazatel mluví, nepopisuje fungování v říši mrtvých - šeolu. Pouze říká, že ti mrtví nevědí, co se děje mezi živými.

Další zmínkou o někom, kdo byl v říši mrtvých - je prorok Samuel. Vyvolaný po smrti čarodějnicí se zjevil Saulovi a předpověděl jeho smrt, ke které v následující bitvě došlo, vč. jeho synů. Nevěřím, jak tvrdí Luther, že se Saulovi zjevil jen přelud a ne skutečný Samuelův duch. V textu tam jasně čtu, že se Saulovi ukázal Samuel a mluvil k němu.

Člověk má ducha, duši a tělo. Po smrti dochází k rozkladu těla, které bude obnoveno v den vzkříšení a soudu. To, co dělá ovšem člověka člověkem a odlišuje od zvířat je jeho duše a hlavně duch. A tato část lidské osobnosti tu dále je. Člověk tu dále je, ale jako mrtvý, v jiné existenci, v jiném světě. Dle marxistů tu smrtí veškerá lidská existence končí, dle SJ asi taky, určitě do doby, než budou lidi vzkříšeni. Tak tomu ale dle Bible není.