Moje máma taky doma nikoho nesnesla a já si to teď tak trochu vynahrazuju. Ráda zvu kamarády a ráda nechávám zvát syna, cíleně si půjčuju děti třeba i na víc dní (teda od svých dobrých kamarádek), a taky se občas sama někam pozvu. Mám zkušenost, že pro některé lidi je to nakonec pohodlnější, já jsem se synem mobilní a oni se nemusí přesouvat (třeba mají mimino). Ze začátku mi to bylo trochu trapný, protože to odporuje bontónu, ale celkem jsem pochopila, že nabídku "a nemůžeme my přijet k vám" většinou moji známí uvítají.
A k tématu - asi bych chápala přátelství syna s takovouhle rodinou jako příležitost - pro něj, že uvidí, že jiné rodiny žijou jinak (a třeba si bude i víc vážit toho, co má doma), pro kamaráda z "nevyhovující rodiny" k tomu, abych mu třeba trochu pomohla, poskytla jiný model neboi místo, kde se může cítit dobře.
A jak nepozvat maminku - snad to jde udělat strategicky a taktně, např. "vaše dcera k nám může přijít si pohrát, aspoň se holky zabaví, máme teď na návštěvě babičku a já s ní potřebuju něco probrat / musím si přitom dodělat nějakou práci, při které holky nebudou rušit/ prostě naznačit, že na tlachání s matkou naní prostor. Snad jí to dojde.