Přidat odpověď
Ano i ne. Bůh o tom, kdo bude spasen, tak pro to dal svá jasná pravidla. Podmínkou je uvěřit v Pána Ježíše a přijmout jej - jeho osobu, jeho spasení a jeho, jako Pána do svého života. Po tom, co Bůh určil takto pravidly, kde nikomu nestraní, tak o své spáse rozhoduje každý sám. Rozhoduje tím, jak na Boží volání zareaguje. Přijmout zvěst o Ježíšovi znamená přijetí spásy. Odmítnutí znamená smrt, i kdyby člověk žil jinak velmi spořádaný život.
Lidé víry nebyli často dokonalí (ve skutečnosti jako dokonalý člověk žil jen Ježíš) a měli mnohdy velmi zásadní charakterové vady. Abraham, David - velcí mužové víry i řada dalších. Ale měli správný vztah k Bohu, měli tu správnou víru a Abraham byl na základě své víry Bohem označen jako spravedlivý. Ne na základě toho, co dělal. Ne vždy byly jeho činy správné (lež, naváděl ženu k cizoložství, manželka byla jeho pokrevní poloviční sestra).
Od vzkříšení Ježíše Krista je možná spása jen skrz toto jméno. Spása jinudy nevede. Pokud někteří lidé neuslyší o Ježíšovi, možná zahynou. Právě proto Ježíš posílá své učedníky, aby hlásali Boží království a zachránění v Něm. Proto, aby ti, co Ježíše neznali ho mohli poznat. Kdo se obrátí a uvěří, bude zachráněn, kdo neuvěří, bude odsouzen. Odsoudí se ten člověk sám svým rozhodnutím. Protože Bůh chce spásu pro každého, ale ne každý člověk o ni stojí.
Bůh udělal pro lidi vše, co mohl. Křesťané a církev mnohdy neudělali vše, co měli pro nevěřící a mnohdy lidi od víry odradili, místo aby jim víru přiblížili jako něco krásného. Bůh se jich bude jednou ptát a bude hledat tu zodpovědnost. Jak se rozhodne každý sám, to je jeho zodpovědnost. Ano, někomu dává Bůh šanci vícekrát, někomu méně často a v tomto nejde Bohu určovat, jak a co má dělat.
Předchozí