Po desítkách úspěšných pokusů zhubnout a následných jojoefektech jsem konečně dospěla k názoru, že jiná cesta než změna životního stylu k trvale štíhlé postavě nevede. Možná pozdě, ale přece Sleduju štíhlé lidi v okolí a snažím se vypozorovat, jak to dělají, že nepřiberou a přitom jí všechno. Moje mamka si třeba zobne ode všeho trošku, na oběd si dá 1 knedlík, kousíček masa a půlku naběračky omáčky - říká, že uspokojí chuťové buňky, ale nesní toho moc. Je tak zvyklá, takže jí to nepřipadá jako týrání, ale já nevím, jestli bych to zvládla. Jeden vzdálený známý (vysportovaný) si dá na oběd taky jenom trošičku a vždycky když mu nabízím něco mimo hlavní jídlo (buchtu ke kávě např.), tak řekne že "ale nemá hlad", takže usuzuju, že jen tak nic nezobká a jí jenom když má hlad (a jí jenom trošku).

Osobně zatím hubnu, o nějakém udržování nemůže být řeč (mám 109 kg), pohyb mi nedělá problémy, cvičím, chodím s kočárkem ven, v jídle se taky umím omezit, ale problém je asi to, že to přeháním, postupně vyřazuju čím dál víc potravit, až jsem na bílém jogurtu a vařené rýži a dřív nebo později je chuť na čokoládu silnější než vůle a s "dietou" je konec...

Jak to děláte vy? Možná spíš dotaz na ty, kdo dokázaly zhubnout dost kg a váhu si udržet.