Proč Ježíš vzkřísil Lazara? Proč vzkřísil syna vdovy z Nain? Proč vzkřísil Jajirovu dcerušku? Proč je neobjal kolem ramen a neřekl:" Drazí, netruchlete vaši blízcí jsou nyní v blízkosti Boží ve věčné blaženosti." Proč je neujistil o jejich nebeské naději takto?
Proč Lazar a ostatní po svém vzkříšení nevyprávěli o tom, kde byli? Vždyť byli- li v nebi musel to být super zážitek. A já bych teda Ježíše pěkně zdrbla za to, že mě tahal z tak nádherného a úžasného světa...

Tabitho. Příběh Lazara a Abraháma- je podobenství. Víš k čemu podobenství slouží?
Samozřejmě, že Ježíš nikdy neřekl nic nadarmo a vše mělo význam. Chceš-li ale brát podobenství doslova, pak musíš vzít doslova i to, že velbloud projde uchem jehly např.
V podobenství byl žebrák Lazar plný vředů, pokládali ho před boháčovu bránu a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova přepychového stolu. Lazar potom zemřel a andělé ho odnesli do místa u Abrahamovy náruče (místo, jež ve starověku zaujímal člověk, který při jídle spočíval na stejné pohovce těsně před jiným spolustolovníkem). Také boháč zemřel, pohřbili ho, byl v trýzních v hádu a mluvil s Abrahamem. Od Abrahama a Lazara oddělovala boháče „velká propast“, kterou nebylo možné přejít. Boháč se na Abrahama obrátil s žádostí, aby Lazar šel k jeho pěti bratrům a „vydal [jim] důkladné svědectví“ v naději, že se potom nedostanou do takové situace jako boháč. Abraham to však odmítl, protože tito bratři „mají Mojžíše a Proroky“, a pokud nejsou ochotni naslouchat jim, „nedají se přesvědčit, ani když někdo vstane z mrtvých“.

Učitelé a studenti religionistiky v některých případech naznačovali, že Ježíš v tomto podobenství vycházel ze staré rabínské představy a nauky o podsvětí. Josephus poskytuje o tehdejších názorech farizeů tyto informace: „Věří, že duše mají schopnost přežít smrt a že ty, kdo žili cudně, a ty, kdo žili neřestně, čeká pod zemí buď trest, nebo odměna: věčné věznění je údělem ničemných duší, zatímco dobré duše budou moci snadno přejít do nového života.“ (Židovské starožitnosti, XVIII, 14 [i, 3]) Ježíš však kategoricky odmítal falešné nauky včetně nauk farizeů. (Mat. 23) Pro Ježíše by bylo nepřijatelné, aby koncepci svého podobenství o boháči a Lazarovi postavil na falešných rabínských představách o podsvětí. Z toho vyplývá, že Ježíšovi šlo o splnění tohoto podobenství, a proto detaily i průběh utvářel s ohledem na jeho splnění, a ne podle nějaké nebiblické nauky.
Kontext a stylizace příběhu jasně ukazují, že nejde o skutečný historický záznam, ale o podobenství. Nevyvyšuje se v něm chudoba, ani není odsuzováno bohatství. Je zřejmé, že jde spíše o způsob jednání, konečnou odměnu a zvrat duchovního stavu neboli postavení lidí, které Lazar a boháč představovali. Skutečnost, že boháčovi bratři odmítli Mojžíše a proroky, rovněž ukazuje, že podobenství mělo hlubší význam a záměr, než jen uvést do protikladu chudobu a majetek bohatých.