Tady dneska odpoledne svítilo sluníčko. Krásná procházka. Zjistila jsem, že není problém vypravit tři děti ven, problém je vypravit včas manžela. Pořád říkal, že už jde, ale přitom koukal do počítače, do šanonů... Nakonec jsem řekla, že jdu s nimi sama, ať si to v klidu udělá. Ale bublalo to ve mně dost. Šel nám naproti, až když jsme se vraceli. Musela jsem mu odpustit, protože se připravoval na jednání se stavební firmou, která nám zmršila baráček. Táhne se to už dva roky a my doufáme, že se už nějak dohodneme. V pátek má být schůzka i s právníky a odborníky na stavbu.