Zdravím všechny, jak plyne z tématu problémem je alkoholismus manželky. Jsme oba čtyřicátníci se 2 školními dětmi. Jsme svoji 12 let a známe se déle než 20 let. Na první pohled spořádaná rodina jak z žurnálu bez problémů, ekonomicky řekněme naprosto v pohodě, žádné stresy atd.
To, že je manželka alkoholička jsem poprvé poznal (a musel si přiznat) někdy před 4 lety, kdy jsem začal nacházet doma láhve s tvrdým alkoholem a dal si dohromady její občasné divné chování. Dlužno dodat, že to dé doby se u nás pilo pivo a víno celkem běžně. Bohužel pro mě, manželka se naučila konzumaci mistrně maskovat a vlastně to na ní nikdo nepoznal. Což byl první problém, protože já jsem poznal, že to už je fáze, kdy potřebuje nějakou léčbu. Ona ale možná rok, možná rok a půl dokázala manipulovat okolím, včetně svých rodičů, že není závislá, že se jen občas napije. V další fázi pak hrála na jejich citlivou notu, tedy že se občas napije, kvůli mně, že na ní nejsem hodný atd. Bohužel díky tomu se alkoholismus pomaličku rozvíjel do té míry, že už to začalo poznávat i okolí včetně rodičů. Tehdy jsem jí zařídil ambulantní léčbu, kam jsme společně docházeli. Bohužel k ničemu to nevedlo a jednou, kdy jsem jí objevil po telefonátu její kamarádky na louce kousek od našeho domu naprosto totálně opilou a pozvracenou jsem jí naložil do auta a přivezl jí k jejím rodičům. Tehdy konečně procitli a pochopili, co já už skoro 2 roky věděl. Při další opilosti jsem už v návalu naprostého zoufalství jí odvezl do PL Bohnice. Na příjmu měla pčes 3,2 promile. Postoupila klasickou léčbu 3 měsíce, včetně počátečního detoxu. Když jsem tam poprvé přijel, byla to psychická troska. Nicméně po pár týdnech jakoby pochopila, začal z ní vyzařovat nový elán a měl jsm pocit, že si po sáhnutí na dno uvědomovala, kde je její místo. Byl jsem sám s dětmi, samozřejmě jsme tam občas jezdili na návštěvy. V tom období jsem i přišel o spoustu peněz, protože jsem se nemohl věnovat práci naplno, ale to jsem neřešil. Manželka se vrátila, brali jsme to jako cennou zkušenost, kterou už nikdy nebudeme opakovat. Připadala nám v pohodě, začala kouřit, se skřípěním zubů jsem to toleroval. Koupil jsem jí nové auto, začala mít nové koníčky. Bohužel, nevydržela ani 4 měsíce a začala pít znova. Tedy opakovaný pobyt v Bohnicích. Hrozně mě to štvalo, ale statisticky to není nic mimořádného. Abych to zkrátil, manželka kromě několika krátkodobějších hospitalizací po alkoholových excesech absolvovala další ambulantní léčbu. Tehdy jsem řekl, že to je naposled. I děti, které zpočátku byly na její straně už začínaly tušit, jak se věci mají. Po další recidivě jsem si od ní nechal podepsat papír, že si je vědomá, že přijde o děti, že bude abstinovat. To vydržela tak týden. Už jsem byl zoufalý a pomalu potřeboval pomoc psychiatra sám. Pochopitelně jezdila napitá i autem, vozila děti. Jednou mně do zahraničí volala maminka spolužačky, že je u čkoly a bere děti do auta, ale že je evidentně opilá. Nakonec už jsem to psychicky neunesl a podla žádost na soud o přiznání dětí do vlastní péče. Soud to začal řešit, ale manželka mě uprosila, ať žáost stáhnu, že nechce o děti přijít a že bude abstinovat. To trvalo bohužel opět jen pár dnů.Zapomněl jsem napsat, že rodina je pro mě posvátná, přišel jsem o otce na prahu dospělosti a vím tedy, jaké to je. Proto ty zoufalé kroky zachránit rodinu. Další recidiva, v návalu zoufalství jsem začal pochybovat o účinnosti ústavní léčby a manželka přišla s tím, že potřebuje jinou práci jako terapii. To jsme jí umožnili. Vydržela nepít opět tak 4 týdny a nakonec to dopadlo, že jí z práce defacto vyhodili. Vím, že s materiálem, který mám k dispozici by soud děti asi bez problémů přisoudil mně, ale tím definitivně rozbiju rodinu. Takže jsem v zoufalé situaci, kdy nevím, co udělat. Chytám se už každého stébla, jako že jsme objednaní k nějaké vědmě, která by jí měla nějak pomoci. Nevím, máte nikdo podobnou zkušenost ve vašem okolí? Tip na léčebnu nebo na cokoliv.Vím, že problém je jen v její hlavě, bohužel má obecně slabou vůli a to je její problém. Pro všechny ať je to memento, jak může někdo dopadnout. Nikdy nepodceňujte ani sebemenší příznaky podobných problémů, pak už jako v našem případě je velmi těžké najít cestu zpět.