Alkoholismus, stejně jako každá drogová závislost, která člověka poškozuje a snižuje jeho řekněme uplatnění ve společnosti (proto se to jaksi netýká kuřáků nebo pojídačů bůčku, protože ti mohou smrdět a být třeba tlustí, nicméně jejich libůstky nezpůsobují žádný fatální handicap, neboť jsou příčetní, nenačurávají si do kalhot a neválejí se ve vlastních zvratcích) je rakovina vůle.
Zažila jsem v nejbližším okolí víc alkoholiků, než by bylo zdrávo, nicméně... ani alkoholici nejsou všichni stejní. S některými nebo vedle některých, přesněji, se dá fungovat docela v pohodě, ale s některými prostě ne - pouze za cenu sebezničení.
Takové ty pindy o lásce, která hory přenáší... sorry, ale pokud si někdo vybere za partnera flašku, kterou nade vše miluje, všichni ostatní jsou v daném kuse jaksi "navíc". Jestli někomu vyhovuje žít v takovém trojúhelníku, jeho věc.
Moje osobní zkušenost říká, že s alkoholikem, který se léčit nechce nebo nezvládá ani po opakované léčbě abstinovat je život skluzavka do prdele pro partnera i pro děti.