moc mě to mrzí, moc mě to mrzí, moc mě to mrzí...
bohužel to znám, dobře znám, můj Drahý ještěmanžel je kvartální alkoholik, akorát se ty cykly u něj začínají zkracovat... rozvádím se... snažila jsem se, co to šlo, ale já to nedám, fakt ne... začal mít problémy s chozením do práce (taky je OSVČ, když na to přijde, je velmi šikovný řemeslník, který by neměl problém sehnat dost zakázek), chodívá s pochybnými kamarády, dostali jsme se do dluhů, navíc to vygradovalo k násilí... prostě je to hnus hnusný...
můj táta takhle k alkoholu stáhnul i moji mámu, takže o to víc mi je smutno...

nedám to, takže radši zdrhám, rozvádím se... snažím se zachránit sebe a hlavně děti... vlastně i jeho, pokud bude se mnou, bude dál předstírat, že chlastá kvůli mě, co bode dál, nevím a je mi to jedno...

teda kecám, není mi to jedno... minulý týden jsem jela s mladší dcerkou k lékaři na prohlídku... přijel pro nás, byl s námi i v ordinaci a že nás odveze - do auta jsem nenastoupila, bylo to poprvé, co jsem si všimla, že je opilý i za dne a navíc řídí... zvedla jsem telefon a zavolala jeho bráchovi... v tom smyslu, že já už ho chránit nebudu, ať si ho přeberou zpátky oni...