Já bych jako základní viděla to, jak moc zdravíte vy jako rodiče. ...doufám, že to není Váš příklad, ale všeobecně lidi na to moc nedbají, hlavně ve městě. My jsme žili s dětma na vesnici a tam se prostě zdraví všichni a pro děti to byl kulturní šok nastěhovat se do činžáku, kde nikdo nikoho nezdraví. Teda, naše děti je to naučily, tak že ted´ už se v domě také zdravíme.

Ale oba kluci měli období, kdy se zkrátka styděli a vím, že i třeba švagrové dcera ač zdravila od prvních sluvek neb naše babička je povoláním pošt´ačka a je na zdravení hodně háklivá, takové období také zkrátka měla. A jak už tu někdo psal, my zdravíme všechny a všude a hlavně nahlas, ale když nás nepozdraví malé dítko neřeším to.