Ahoj, je mi moc líto v jaké jsi situaci a chápu to. Resp. chápu Tebe a Tvé pocity a nechápu chlapy. Nejhorší je na tom právě asi to, že to byl "blesk z čistého nebe". Jakože kdyby byly nějaké problémy dřív, tak už by to člověk tak trochu podvědomě tušil. Asi bych zašla za nějakou psycholožkou. Taky nevím jak bych to pobrala emočně, je to hrozná osobní rána a ještě do toho děti. S dcerou jste nějak v kontaktu? Je myslím už starší a byla na vás zvyklá, otec jí snad nemůže zakázat se s váma nadále stýkat? Fakt nezávidím tu situaci a co se týká té nové-mladé-blbé - co na to říct. Ona si to podle mě vůbec neuvědomuje. Já sama dokud jsem neměla děti, tak jsem spoustu věcí prostě "nepobrala".