Vlad, najdu si psychologa. Bez mediatora to snad zvladneme, muz by to neskousl, neuznava tyto "sarlatany."
S dcerou si obcas napiseme, ale zase. Nechci se ji vnucovat a manzel mi u nas licil, ze ji nechybime a vlastne ani nebudeme.
Jako my se nehadame, on je ledove klidny a ja nehystercim. Jen to nedovedu pochopit a kdyz na to prijde rec, on jen krouti hlavou, jak jsem trapna a nechapu to.
Snazila jsem se mu vysvetlit, ze trava je vzdy zelenejsi jinde. Ze kdybych se zamilovala, take bych to tak citila. A ze rodina 3 detem se neboura tak lehce. Ale nevidi, neslysi.
Nevidi reakce deti, kdyz odjede. A to je teprve zacatek, mesic po:( kdyz mu reknu, ze jsem dost utahana a tezko se mi vse stiha ( rekla jsem jednou, uz tu chybu neudelam) tak mi rekne, ze necekal, ze budu mit problem se postarat o vlastni deti.