Ahoj holky,
Mariko a vůbec všechny - u nás je to s Pepčou taky děs ( a to mu není 5 roků, ale 3,5) Zlobí, neposlouchá, dělá naschvál, kňučí, dokonce se 2x počural a i 1x pokadil. Vůbec nevím jak na něj, aby byl zase v pohodě. Když jsme doma sami, teda i se Šárkou, je strašně hodnej, to samé, pokud je s manželem, nebo u našich, to je strašně hodnej, ale jak domu dorazí manžel, nebo s ním jdu k našim já, tak je jak blázen, hrábne mu a je k nezastavení. A když s ním pak mluvím a snažím se vysvětlovat, že takhle teda ne a proč to vlastně dělá, tak se vždy dočkám jen odpovědi ,,já nevím" nebo ,,já už nebudu" Ale za chvíli jedeme nanovo.
Máte to u nás vidět večer v době koupání. Manžel chce pomáhat až překáží, Šárka řve, že chce do vody a ne z vody a že má hlad, Pepča řve, že chce jíst a také masírovat a také koupat a já nevím co všechno, já jsem z toho nervní, tak řvu na všechny okolo a do toho nám řve televize. Tak hrozný.
Ale pořád si říkám, že to chce čas a snad to časem půjde.

Co se počtu dětí týká, tak jsem přemýšlela, že bysme mohli mít děti 3. Když se narodil pepča, chtěla jsem hned další a říkala jsem, že když to bude kluk, budeme mít určitě ještě třetí a když to bude holčička, tak uvidíme. Máme holčičku a já sem si říkala, že bych to třetí za pár let (za 8-10 let) brala. Ale pak jsem si uvědomila, že ne já, ale manžel by byl moc starý tatínek (teď doufám, že se nikoho nedotknu). Pepčku jsem měla ve 23, teď když máme Šárku mi je 27, takže by to za těch 8 - 10 let šlo, to by mi bylo 35-37 let. Ale manželovi bude letos 35, takže za těch 10 let to bude 45 a to už si myslím, je na tatínka moc.
Vidím to hlavně z toho pohledu, že mám já sama staré rodiče. Mamka mě měla v 36 a taťkovi bylo 40. A můžu vám říct, že to nejen bylo peklo(hlavně v pubertě), ale hlavně teď je to hrozné a bude hůř a hůř. Takže už proto asi třetí dítko mít nebudeme.
A z ekonomického hlediska je to taky na houby. Teď dokud jsou děti malé, tak v pohodě, ale právě jak píše Marika, tak až půjdou do školy, budou se náklady čím dál víc zvyšovat (i když děti nebudou nijak náročné) Ale doba je prostě taková. Práce není jistá, všechno se zdražuje,... A než potom žít v bídě a slyšet od dětí výčitky, to raději mít děti 2 a žít tak nějak normálně.
Ale nikdy neříkej nikdy. třeba se časem všecho změní.......


Jinak nám byl včera 1 měsíc. To je strašné jak to utíká. Mě přijde, že jsme včera přišli z porodnice.