Ráchel, myslím to tak, že když se člověk upne k jedné víře, k jedné církvi, odmítá jiné možnosti, ochuzuje se o velký kus poznání. Lidé, kteří přijmou konkrétní víru, vstoupí do konkrétní církve, jsou svazováni danými pravidly, věří, že co je psáno, to je dáno a velmi často se za hranice té víry nevydají.

Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, v evangelické, přesto jsem tak nějak od mala věděla, že tohle není jediná cesta k Bohu. Těžko uvěřit, že jen jedno náboženství může být to správné, když je jich na světě tolik. Z toho mi logicky vyplynulo, že ve skutečnosi je Bůh jen jeden, jedno jak ho lidé nazývají.
Další životní poznání mě v tomto jen utvrdila. VŠICHNI lidé jsou součástí Boha. Nezanevře na nikoho jen proto, že ten člověk věří něčemu jinému, nebo je bezvěrec.
Tohle je největší důvod, proč nepřijímám žádné konkrétní náboženství.
To, jakým způsobem různá náboženství Boha a víru popisují, vytvořili lidi. Bibli napsali lidi. A další lidi jí pak překládali, šířili a přepisovali dál. Původní myšlenky jen těžko mohly být zachovány ve svém přesném původním významu.