Přidat odpověď
Bible pro mne není jednolitým celkem. To podstatné je pro mne deset přikázání. I když se zdají být napohled jednoduchá a jednoznačná, skrývá se v nich dost věcí k uvažování. Jak se jich držet v praxi? Dál, podstatné je pro mne to, co říkal Ježíš. Chápu, že to podáno tradicí, ale změnit se mohlo ledacos ve formulaci, dohromady na mne zapsané výroky i podobenství působí jako celek, bez toho, že by Ježíšovi byla připisovány například výroky jiných. Ačkoli je to vlastně především tlumočení smyslu Božích přikázání, skrývá se v tom k výkladu ještě víc. Dál je pro mne důležitým vodítkem příběh o útěku z Egypta, i spisy prvních křesťanů z Nového zákona. Stvoření světa v Genesis je pro mne odrazem pohledu dobového na svět. Další příkazy a zákazy souhrnem předmonoteistické, předmojžíšovské rituální praxe, která přežívala paralelně s mojžíšovským učením a dost možná se stala závaznou až po "zázračné" záchraně Jeruzaléma před Asyřany a upevnila se jako etnické pojítko v babylónské době. Pak jsou tu dobové kroniky s morálním naučením ve vztahu k Bohu, což je samozřejmě důležité - ale zůstává to pro kronikami s morálním naučením, ne míň, ne víc. Různé alegorické příběhy, mudroslovné knihy, některé vztahující se i ke zmíněné předmonoteistické praxi, atd. Zkrátka, pro mne Bible není jednotný a nedělitelný útvar, a už vůbec ne zapsané Boží zjevení. To podstatné je hlavně deset přikázání (a s nimi spojený příběh o záchraně z Egypta) a Ježíšovo učení k nim (plus jako vodítko výklad Ježíšova učení z Nového zákona).
Předchozí