Přidat odpověď
Pole tak u nás fyzicky na svatbě nebyla,ale přání poslala to jo.dokonce svetřík na mimino mi upletla,tak hodná byla.Mě to že mi zahejbá řekl 4 dny před svatbou,jo byla největší chyba mého života,že sem nesebrala tu odvahu a prostě neřekla všem jak to je a nevykopla ho.Měla sem zázemí,měla bych kde bydlet,tehdy bych jedno dítě uživila s přehledem na 100% a ve dvaceti bych měla i šanci někoho najít.Jenže mě tenkrát vůbec nedošlo ,že míní v nevěře pokračovat dál,tvrdil,že všechno skončil,brečel jak mě miluje.No mladá a blbá,k tomu sem šíleně ohleduplná.Nechtěla sem aby trpěli jeho rodiče.No sem prostě tele.To že asi ten románek pokračuje mi došlo rok po svatbě,takže sem fakt manžela vykopla,i za cenu,že já šla na ubytovnu(u nás práce nebyla) a malej šel k mým rodičům a já za nim jezdila.Tohle trvalo osm měsíců,pak sem sehnala práci tady a manžel byl najednou tak nějak nenápadně zpět.Bez omluvy,prostě tady sem.K tomu nátlak od jeho rodičů,že si vezmou malého k sobě(s jejich tehdejšími konexemi,by to bylo i dost možné),ono se jinak radí od stolu,jinak to pak je když v té situaci opravdu jsi a máš strach o dítě.Takže se vrátil zpět,samozřejmě vztah s onou paní pokračoval,v podstatě veřejně. Nakonec to po 17 letech skončila ona.
Předchozí