Mám doma předškolačku narozenou uprostřed letních prázdnin. V mnoha směrech velmi šikovná. Tedy co se týče grafomotoriky, sluchové analýzy, matematické představivosti apod. Zná všechna písmena, umí přečíst slabiky. Rozloží slovo na slabiky, na hlásky, pozná první i poslední hlásku. Díky staršímu sourozenci, který doma musí dělat domácí úkoly, umí sčítat i odčítat do deseti zpaměti, větší čísla do dvaceti s pomocí prstů. Zná spoustu věcí, hezky kreslí. V těchto ohledech jsem přesvědčená, že problém není žádný. Ale na druhou stranu je sociálně docela nezralá. Nemá téměř žádné kamarády, tedy příležitostí má hodně, ale je nejraději se mnou případně starším sourozencem. S lidmi nemluví téměř vůbec, je velmi stydlivá a bylo to vidět i u zápisu, kde nám kvůli tomuto dokonce navrhli odklad. Do té doby jsem o odkladu ani neuvažovala, teď mám velké dilema. Za týden jdeme do PPP, tak jsem zěvdavá, ale zajímají mě i zkušenosti jiných, kteří měli pocit sociální nezralosti. Pokud jste dítě do školy daly, jak to zvládlo? A případně, když mělo dítě odklad, jak jste zvládli ten odkladový rok ve školce? Nemyslím si, že by rok školky navíc byl přínosem v oblasti nových dovedností a bojím se, aby třeba dcera nezačala stagnovat, či aby neztratla chuť se učit. Na druhou stranu si uvědomuju, že má právo zažít úspěch a prosadit se. Dcera je navíc velmi drobná, v létě bude mít 6 a měří 101 cm a váží 14 kg. Jaké máte zkušenosti?