Těžko říct, jak to děti naučit, asi není nějaká "zaručená" cesta. Co mě napadá, jak jedna z možností je být jim pořád "za zadkem" a stále korigovat, upozorňovat, ukazovat a někomu to možná vejde do krve. Starší syn nerozbil skoro nic, protože jsem si hodně hrála s ním, dohlížela, aby nebylo vytahaných moc hraček najednou (lehce se pak na něco šlápne atd.), měl jenom hračky vhodné pro svůj věk atd. , Dcera už si víc hrála sama (mamince se snižuje kapacita ) a to samozřejmě i s bratrovými hračkami a bylo to mnohem horší (potrhala knížky, rozbila nějaká autíčka) ... Pokud jde o oblečení, tak to bylo u nás horší od začátku, sotva byl syn ochoten hrát bez věčného dozoru, ráda jsem si na hřišti četla, takže zaprasený byl dost a kdyby byl bez dozoru ještě víc, taky by asi byly i díry v oblečení atd. Jinak teda mám celkem ověřené, že na některé věci nefungují zákazy (tj. "nečmárej po zdi", nešlapej po autíčkách, nešoupej se po kolenách), ale je nutné pokyn formulovat "kladně" (tj. "kreslí se jen na papír", ulož autíčka do krabice n. dej na stranu", "sedni si na bobek" ...) Ale záleží určitě taky na vrozeném temperamentu dětí, některé jsou jak draci a zničí něco než se stačíš nadechnou a jiné "mouchy snězte si mě" by neulomily autíčku kolečko ani na jasný pokyn