Z toho všeho, co píšeš, mi připadá závažné jedině skákání po lavicích vě školce (ale kdoví, v jaké je to situaci) a ubližování sourozenci.
Jinak se mi jeví jako úplně, ale úplně normální chytrý čtyřletý dítě. Vzteká se každé dítě, kdejaké řeklo rodičům "nemám tě rád", je malej, to neřeš.
Nech ho žít, vejskat si radostí (neboli výskat, vískají se vlasy ), kreslit obrázky jek chce (proboha, jsou mu 4).
Já bych řekla, že ho chceš omezovat v tolika věcech, že už nerozlišuješ, co je důležité a co méně.
Jestli je starší sourozenec, máš na něj možná moc vysoké nároky.
Ale, abys nemyslela, že tě chci kritizovat, já kolem čtvrtého roku mého syna byla úplně zoufalá, vlastně stejně jako ty, kvůli stejným věcem (krom toho ubližování), o kterých píšeš. Manžel s tím byl úplně v pohodě. To až teď to vidím jinak. Prostě jsem měla mít daleko větší nadhled. Proto sem taky píšu svůj názor.