Pruhovaná, já ho právě omezuju minimálně... co vlastně omezuju? Přemýšlím: počet snědených sladkostí, televizi, hraní na tátově mobilu, počet kopírovaných omalovánek a to je asi vše.
Jo a ještě poskakování u jídla, zde jsem ovšem naprosto mimo, protože když už neskáče v sedě na židli a nestoupá si, aby koukal z okna, tak aspoň dupe nebo kope nohama, vrtí se, válí po stole apod... Ano, jsem v tomhle asi moc náročná, když chci alespoň u jídla klid (jinak ho nechávám řádit téměř neomezeně, akorát skákání z výšky jsem zatrhla - kvůli prarodičům pod námi).

Chtěla bych po něm to, co zvládne ten menší, tedy aby alespoň trochu poslouchal. S tímhle bojujeme od malička, můžu říct něco 20x a stejně "nevidí, neslyší", většinou to na just ještě udělá, ačkoliv jsem mu jasně vysvětlila, proč ho prosím, aby to nedělal).

Uznávám, že některé konflikty jsem zbytečně hrotila a s odstupem je mi extrémně líto, že jsem reagovala tak, jak jsem reagovala...

zrovna včera jsme měli takový výstup.
Mám tu v mrazáku nakoupené zmrzky, pro každého byly 2. Včera jsme si jednu dali a syn povídal, že chce ještě. Vysvětlila jsem mu, že jí má na zítra, on to odsouhlasil a tím to bylo uzavřené. Později odpoledne zmizel domů. Šla jsem pro něj, že je ještě potřeba venku uklidit hračky a on si nesl rozbalenou druhou zmrzlinu. Hrozně jsem se rozčílila(naprosto zbytečně ), zmrzlinu mu zabavila a pak jsme měli kvůli tomu další scény okolo uklízení, které mu nevoní i normálně, natož v tomhle stavu. S odstupem už vím, že to byla chyba, měla jsem mu jí nechat, znova vysvětlit a dneska by už nic nedostal. Určitě by to bylo efektivnější a bez scén.