ne není, kamarádka má šíleně vzteklého chlapečka.. a aby ho uplatila třeba v obchodě, tak je schopná ho nechat sníst celý balíček bonbonů - třeba 100g gumových, chvíli na to koupit lízátko.. a takto to pokračuje celý den... samozřejmě pak histeráky nekončí.. jede v nich celý den...

akutálně bojuje s mým synem o bagr... na písku... je to taková sranda.. začalo to v neděli, kdy jsem si vytáhli hračky na písek a můj syn tam měl asi 8 let starej bagr, už je cosi i upadlé.. a její syn furt o něm hrozně dělal, problém ale byl, že můj ho nechtěl půjčit, ale když ho půjčil, tak syn od kamarádky ho nechtěl vrátit a syna hrozně fyzicky napadal.. a ona teda, že jdou koupit bagr tak sem jí říkala, že ale problém není bagr.. ale to, že ho má můj syn...
no nakonec koupili v pondělí bagr, naprosto totožnej.. a je vlastně ještě lepší, protože ten náš má už upadlou jednu páčku a boudu pro řidiče.. nicméně její syn ustavičně dělá o bagru toho mého a různě ho fyzicky napadá... a ten můj se nechce nechat ukecat na půjčení toho nového..a kamarádka prostě zase různě chlapci uhýbá..

už se známe pár let, poslední necelé tři roky se vídáme prakticky denně.. a jen se to zhoršuje..

já své děti jídlem neuplácím, prostřední má ADHD a cukr jí nedělá dobře, nejstarší ač je štíhlý má ale sklony k tloustnutí, a mají i nějaké potravinové alergie, takže dost hlídám co a kdy jedí - a neříkám, že se můj občas nevztekne, spíš je teda lítostivej. ale prostě když řeknu ne.. tak to ne je, když řeknu, že musí počkat, tak musí prostě počkat.. vztekání jsem si užila u prostřední víc než dost.. a tak bych ekla, že na jednu stranu jsem na prostředního více benevolentní, ale v některých situacích zase důslednější a dost se mi to oplácí, zatímco syn od kamarádky je schopný udělat hodinovou scénu, tak můj párkrát kňourne a za chvíli dobrý, pokud teda vůbec ke kňourání dojde.. občas si už něco nechá vysvětlit i bez kňourání