Ani s prvňákama, natož druhákama jsem úkoly nepsala. Kontrolovat? Podle situace, u zapomínacího dítěte ano, u nezapomínacího nevidím důvod. (Pokud tou kontrolou myslíš kontrolu existence úkolu; kontrola správnosti jde mimo moje chápání úplně.)
Byly i doby, kdy byly děti doma s hodně starým dědou, od kterého není možné chtít víc než jen základ - pohlídat, dát najíst - a já třeba přišla z práce v době, kdy spaly, nebo jsem měla službu.
Prostě ne.
Podepisování mi velmi vadí a i ta jedna jediná učitelka, která nás o to na třídních schůzkách žádala - žádala s tím, že ví, že je to pro nás práce navíc, ale zdůvodnila to a byla zcela nedirektivní - se nakonec musela smířit s tím, že můj podpis je tak pod každým třetím úkolem.
Do školy nechodím já, ale dítě.