vlad.,
přesně, moje jedno dítě absolutně nesneslo, abych koukala, jak píše....když nevěděla, došla se zeptat a pak se zase zavřela u sebe a jakmile někdo vešel, přestala psát....vlastě to tak dělá pořád.
Jiná zase první rok vysloveně chtěla, abych nad ní stála, i když si rady věděla.
Jedna neměla domácí úkoly první dva roky prakticky vůbec a když už, tak nachystat něco z knížky nebo z netu, tak jsem jí pomohla vybrat zdroj, se zbytkem si poradila. Poslední nestojí o dohled, pokud si ví s úkolem rady. Pokud si není jistá, chce ho psát raději se mnou.
Takže občas řeším čtyři úkoly najednou, jindy úkoly zahlédnu jen při tom povinném podepisování.
Řekla bych, že pocit nezájmu moje děti nemají, spíš naopak, zejména nejstarší má pocit, že se starám až moc .