Vrtá mi to hlavou od té doby co čtu rodinu, ale chyběla mi odvaha tohle kontrovezní téma nakousnout. Motivy chlapů celkem chápu. Většinou se nudí a chtějí lovit, dokázat si, že ještě jsou kanci... Nad čím mi ale zůstává rozum stát, je motivace těch milenek. Proč? Proč ženám nevadí dlouhé měsíce či roky čekat až si pán najde čas? Proč ženám nevadí čekat na jeho písknutí a pak honem přiběhnout, aby z té chvilky něco měla a ochotně rozhodit nohy? Proč se ženám nepříčí, že ho mohl třeba včera strkat do manželky?
To je přece tak ponižující! Proč na to ženy přistupují, proč sebou nechají tak orat?
Jak je možné, že ženě stačí "brečet na rameni", jak mu žena nerozumí a výsledek je zaručen? Jak je možné, že milenky věří každému slovu svého drahého? Přitom je to tak profláklé, tak kýčovité, tak trapné, jak muži hrají na stále stejné struny a pořád to funguje? Tohle téma nemá být pohrdáním ani posmíváním. Já bych to jenom chtěla objasnit. Byla jsem zamilovaná a milovala jsem, ale nikdy natolik, abych byla téměř všeho schopná. Neumím si to představit.