Jo, asi jo. Na začátku vztahu málokdo myslí na několik let dopředu. Milenka si chce třeba jenom dokázat, nakolik je úžasná femme fatale a pak ji samotnou třeba zaskočí, že se zamiluje...
Ale stejně to moc pochopit nedovedu. Já jsem od přírody racionalista. Vždycky, když jsem se seznámila s mužem, který se mi líbil, tak jsem zvažovala pro a proti a pak se rozhodla. Tak to bylo i s mým manželem (byl svobodný a bezdětný). Je o dost starší než já, tak jsem prostě naprosto racionálně zvažovala potencionální rizika. A rozhodla se ta rizika podstoupit. A to jsem byla zamilovaná, milovala jsem ho a miluji stále. Takže žádné manželství z rozumu. Byla jsem zamilovaná a přemýšlela jsem nad perspektivou svého vztahu. Vždycky. Podle mě se to nevylučuje. Proto neuznávám argumenty o slepé lásce. To jsou jen výmluvy, aby si člověk sám před sebou omluvil svoje jednání. Ale chápu, že hodně lidí jedná hodně emotivně a nepřemýšlejí, protože NECHTĚJÍ, ne proto, že by toho nebyli schopni.