tak já teda nejsem "macecha" , ale mám jedenáctiletého syna a už při čtení tvého příspěvku, hlavně jak popisuješ, partner se teď snaží přivést syna k domácím pracem, že bude kluk určitě urvanej štěstím.
Těch 11 let je takovej blbej věk, kdy už to nejsou malý děti, ale taky to nejsou dospělí. Nám se nejvíc osvědčilo změnit styl komunikace. Nebavíme se s ním jako s malým dítětem, ale jako už velkým klukem s tím, že mu necháváme samostatnost, ale taky na to navazující odpovědnost.
Ale nevím s jakým úspěschem to budete aplikovat, vy, teda spíš tvůj přítel, když až teprve teď zjistil, že kluk má nějaké výchovné "vady", třeba jako zdravení, děkování apod. To mě zrovna překvapuje, protože tohle je věc, kterou se děti učí úplně od malinka a přijít na to až v 11 letech.... to se tatínek taky moc nevycajchnoval...