ano, mě to prostě vadí. představte si, že děláte něco doma a přítelovo syn přijde (neslyšela jsem že přišel) a zahalekal kde je táta!! mě prostě naštve že neumí pozdravit. o něco požádat, či poděkovat. prostě jen: dej podej přines. Já mu to netrpím, vždy s úsměvem pronesu zda nezapomněl kouzelné slůvko takže musí znova. jasně že ho to musí prudit, ale nechci být poskok na zavolání. když má přijít na víkend tak si napíše smskou seznam že chce kolu, brambůrky a tv program (jak starej fotr). přítel mu teda kupuje tu kolu, ale i teď už to chce trochu pozměnit, a chce mu dát peníze aby si ji zaběhl koupit - to si myslím není špatně, naopak ho to naučí trochu samostatnosti. Víte, s přítelem o tom hodně mluvíme, byl by rád, kdyby nebyl tak sobecký a uměl myslet trochu i na ostatní. Jak jsem již psala, přítel si sype popel na hlavu, ví že udělali chybu, teď kluk pomalu přichází do puberty a bude se s ním pracovat o něco hůř! proto chce navštívit poradnu.