Foxyno, dopadne to jako u nás. Nevlastní syn doma sice něco dělal, protože musel, máma je držela zkrátka. U nís myslel, že je to oddychový víkend a veget, neustále u PC, neustále hry. Když jsem poukazovala na to, že tím se živit nebude, byla jsem se svým názorem sama. Takže hoch udělal učňák s maturitou a dneska se diví, že život není žádná hra, že se musí makat, že nic není zadarmo. Práci má jen občas, občas se tváří jako mistr světa, jako by bez něj v práci nemohli existovat. Přesto ho ve zkušebce znovu a znovu propustí... Svoje neúspěchy přičítá otci, že mu nikdy nic nedal. No, ono to bylo tak, že jeho máma si našla nového přítele, jeho táta se to dozvěděl, pohádali se a posléze rozvedli. Já se snažila, aby děti měly s otcem normální vztah a aby měly rozumné vzdělání. Nedopadlo to, rodiče měli dojem, že pro děti je lepší škola, kde je jako kroužek hokej (protože nevlastní syn hrál tehdy hokej). Když jsem říkala, že tím se živit nebude, byla jsem za nepřející macechu. Dneska si otec i syn vyčítají, že jsem měla pravdu. Jak jsem ale měla bojovat proti pubertálnímu klukovi, jeho tátovi, jeho mámě i jejímu příteli (on je v té době vpodstatě živil a chtěl školu co nejlevnější, proto ten učňák s hokejovým kroužkem). No, u jeho dcery se mi dobré vzdělání nakonec podařilo prosadit, u mých dětí jsem naštěstí diskutovat nemusela. Mrzí mne to, nevlastní syn mohl být šťastnější, ale problém je v tom, že na to, aby si sám zaplatil rekvalifikaci, nemá zdroje, a od pracáku se žádné rekvalifikace nedočká, není nabídka, a pokud je, není kvalitní.