Já to mám obráceně, maminka z Moravy, táta ze Šumavy. A tyhle krajové zvláštnosti miluju a někdy je klidně použiju. Ne teda my by jsme, to je šílený, ale líbí se mi tvary z Východních Čech, třeba jdu nakrmit králíci, jdu doktoroj (= k doktorovi). U Strakonic se mi třeba líbilo "je ze Strunkojc (= ze Strunkovic), "Hda přijdeš? Nejčko?" (= Kdy přijdeš? Teď?) Ono se to už moc nepoužívá, mladá generace málokdy, ta už vpodstatě mluví obecnou češtinou.