Sally,

ale tady vůbec nejde o to, že by se někam násilím chtěli navalit, ale právě o tu komunikaci okolo toho.

Mně by nevadilo, kdyby mně ta maminka na rovinu řekla "hele, už s tátou máme svůj věk, nevím, jestli bychom ten týden dali v pohodě, s tebou a s dětmi ano, ale z toho tvýho Hanse nebo Pierra mám trochu strach, přeci jen neznáme jazyk a máme z něj trochu trému a nemůžeme před ním jen tak podomácku..." ale představovala bych si, že dodatek k tomu nebude znít "tak nám ho sem prosimtě nevoz" s nevysloveným podtextem "a jak mu to vysvětlíš, to je tvoje věc", ale spíš "jak bychom to udělali, abychom byli spokojení všichni"?

Prostě od svých po manželovi a dětech nejbližších bych čekala pochopení toho, že manžel není nějaký hadr, který s sebou vezmu nebo nevezmu, jak se mi bude chtít, a jemu to bude úplně jedno.

Tj. já budu rodiče respektovat v tom, že se jim nebudu cpát do baráku, když nebudou chtít, ale oni by měli respektovat to, že můj manžel má taky nějaké city a že prostě není dost dobře možné jen tak říct "nech ho doma, co na tom, že by sem chtěl taky", dají najevo, že jsou si toho vědomi a spolu se mnou budou ochotní vymýšlet nějaké alternativní uspořádání.