Vykašlala bych se na peníze - resp. píšeš, že je přetlak na kurzy - tak bych zkusila naše místo někomu udat. A se synem bych šla radši na hřiště.

Starší syn byl také nespolupracující - začal se začlěňovat až kolem 4 let a i to mu občas šlo ztuha. Tak jsem ho tím moc netrápila a chodili jsme jen plavat a občas prubli sokol, zda by to už nedal. Nyní je nadšený vymetač sportovních kroužků.
Dcerka byla nekonfliktní a nadšeně se účastnila všech kolo-kolo atd. a zůstalo jí to i na dále.

Takže - vycházej z toho, jaké máš dítě a nestresuj ho. Také si živě pamatuji beznaděj ze syna, když jsem pozorovala jiné děti. Pustilo mě to, když jsem to přestala řešit a vykašlala se s ním na organizovanou činnost.