Radko,
vůbec netuším, jak si brácha a švagrová představovali organizaci těch svých návštěv, jen z toho, jak mamka byla z toho pokaždé špatná x-týdnů před jejich příjezdem, tak člověk usoudil, že asi to nebylo to "pravé ořechové".... Možná si to měli vyjasnit mezi sebou vyloženě narovinu, těžko říct. Jediné, co chápu do puntíku, je to, že návštěva s malými dětmi na několik dní je prostě náročná a rodiče to nezvládali a vzpamatovávali se z toho pak dlouho. Starý člověk má taky svoje zdravotní problémy atd., o které se nehodlá dělit s nějakou návštěvou. Jinak brácha s rodinou bydlí taky rodinném domku na klidném místě a se zahrádkou - takže vyžití na vzduchu mají dost.
Mamka už nežije, takže s návštěvami už není co řešit.
Otec - a to připomínám, že je mu 85 let čili žádný mladý dědeček - žije v tom velkém domě úplně sám, brácha se velice sporadicky u něho objeví, velice málo, jinak se švagrovou a dětma za ním nejezdí vůbec.
Ještě dodávám, že brácha se švagrovou utnuli vztahy se mnou a s mojí rodinou úplně a když byli u rodičů, tak nás ani nekontaktovali ani se nejeli podívat na nás a na naše kluky, takže já jsem mamce s jejich návštěvou pomoct nemohla - a ona to tak brala a chápala - že když s námi bohužel žádné vztahy nemají, tak proč bychom se vnucovali, že....Jinak by bylo logické, že bychom se s bráchou a jeho rodinou v pohodě sešli všichni u rodičů a pomohli s návštěvou. Ale bohužel. Kvůli přetrhaným vztahům to nebylo možné....
zakladatelku velice chápu a jediné, co na to můžu říct, že nejkomplikovanější na světě jsou snad opravdu mezilidské vztahy - bohužel velice často ve vlastní rodině. S cizíma lidma se kolikrát člověk dorozumí a vyhoví si lépe než s vlastními....ale je to jak v které rodině. Já jenom tiše závidím dobré rodinné vztahy - a přeju to každému samozřejmě!!
Protože já to nepoznala.