Gerberko, vážně mě mrzí, že to takhle dopadlo, ale obávám se, že i při lepších vztazích by nejspíš největší díl práce ležel na tobě. My jsme se museli o naší milovanou babičku starat ze vzdálenosti pouhých devadesáti kilometrů a přestože u nás nebyl problém s penězi, takže jsme jí mohli život dost zpříjemnit, těžkosti s běžnými životními potřebami zminimalizovat a navíc nás na to byla hromada, stejně to nebylo totéž, jako kdybychom bydleli v jednom městě. Nejradši bychom jí tehdy zajistili byt u nás, ale to rezolutně odmítla. Bratrova rodina by mohla volat, psát, povídat po skypu, jezdit častěji na návštěvy a občas s něčím vypomoct, ale stejně, z takovéhle dálky oběd, buchtu a čisté prádlo hned tak nedovezeš. Velká útěcha to není, vím.