Zkus se na to podívat jinak - co se stane, když děti na škole nepodpoříte? Nebo co nejhoršího se může stát?

Dělala jsem si jednou kurz krizové intervence a strašně mi pomohla tahle metoda "katastrofického scénáře". Někdy se bojíme hypotetických konstrukcí, které ani nemusí nastat. Ale je dobré si to představit a zamyslet se, jestli i tak by ta katastrofická situace byla situace zcela neřešitelná. Já byla tehdy v situaci, kdy jsem nespala hrůzou z budoucna, kvůli dluhům své matky a tahle věc mi dost pomohla. Ale to je jiné téma.

Moje zkušenost je taková, ža ani já a ani můj bratr jsme nebyli při studiu podpořeni. Otec odešel, starší brácha po úraze, my s mladším na SŠ a na učňáku. Matka neplatila nájem, ale neřekla nám o tom. Neměla moc peněz, ale ani neuměla moc hospodařit. Hodně peněz šlo do cigaret atp. Já odmaturovala, brácha se vyučil. Pak nastoupil na průmku, ale zároveň pracoval a podporoval mámu, nakonec školu nedodělal. Mámu pak vystěhovali pro neplacení nájmu, bylo to celkem hrozný, ale je to za námi.

A o dvacet let později - brácha se z pozice skladníka ve firmě vypracoval tak dobře, že je tzv. za vodou. Má třikrát větší plat, než má můj muž s VOŠ a desetiletou praxí. Je šťasně ženatý už x let.
Já dodělala SŠ, sbírala jsem zkušenosti, odjela do zahraničí, naučila se jazyk a prošla několika profesemi. Jsem v životě opravdu spokojená. VŠ jsem začala studovat až se dvěma dětmi. A díky "podřadné práci" jsem potkala nejlepšího chlapa svého života.

Možná jsem se mohla mít líp, to už si moc představit neumím. Třeba bych klidně oželela v životě nějaké stresy, ale jako celek bych to nevyměnila, protože bych dneska nebyla tam, kde jsem.

Můj švagr měl od rodičů vždy maximální podporu, má od nich bydlení, hodně mu v životě pomáhají, neustále mu vlastně stojej za zadkem - a šťastnej není. Přijde mi v životě úplně ztracenej. Co se sociálních kontaktů týče, je mimo. Tváří se a vypadá na 60.

Průser je, když se kvůli financím dostanete do dluhů, nemáte na nájem, stresujete a nespíte. Když vám na dveře tlučou exekutoři. Ale není nic hrozného, když třeba nebudete mít na to, aby děti studovaly do 30. Ony budou jednou dospělé a život si budou řídit podle svého. KDyž budou chtít studovat, prostě do toho dají vše a na školu jednou půjdou, byť "za své".

Držím palce, ať nelituješ svého rozhodnutí a jsi spokojená.