Četla jsem v Respektu rozhovor s německým novinářem o tom, proč mají Němci rádi svoji kancléřku. Píšou tam, že i po sedmi letech stojí v čele žebříčku nejoblíbenějších politiků. Evropanům z jiných zemí přitom kancléřka připadá málo akční a nudná.
Píšou tam, že alfa samce v Německu teď už nikdo příliš netoleruje - ani v roli manželů, ani v roli politiků. Příliš sebejisté vystupování není oblíbené. Merkelová je úplně jiná. Když s ní mluvíte, máte pocit, že ona opravdu všem rozumí, má pochopení skoro pro všechny postoje. Je otevřenější a chápavější vůči myšlení druhých.
Německá společnost se dále demokratizuje, občané se chtějí na rozhodování stále více podílet. V takové situaci je dobré mít v čele země političku, jež se nejprve ptá na názory ostatních a naslouchá, nikoli lídra, který rovnou udává směr. Němci se dívali na silné muže, Sarkozyho či Berlusconiho a sledovali jejich selhání. Byli pak velmi rádi za svou obyčejnou, poklidnou kancléřku.
Shrnutí článku - na alfa samce už není nikdo zvědavej, noví oblíbení politici v Německu jsou jemní, empatičtí muži/ženy.

Strašně bych si přála žít v takové zemi a mít takové politiky. Myslím, že v tom je určitá zralost, dospělost. Uvědomila jsem si, jaký je pořád propastný rozdíl mezi námi a Němci.