znám taky takový pár - nás.Když jsme se brali, bylo mi 27 let a manželovi 19.já měla sedmiletou dceru...uhnal spíš manžel mě, mě to ze začátku přišlo legrační, že by měl o mě zájem puberták, ikdyž on byl na svůj věk úžasně vyzrálej, jsem si myslela.Dneska si myslím, že se vážnej už narodil.no, letos to bude 15 let, co jsme spolu, mráčky i mraky jsou , ale to nepřisuzuju věku, ale našim povahám.A jestli za deset let pro něj budu stará a najde si mladší?Co já vím, co bude za rok, třeba se osudově do jiného zamiluju já...zatím na nás věkový rozdíl vidět není, jednou asi bude, ale nekoukám tak daleko do budoucnosti, snažím se radovat z přítomnosti.Všichni, kteří jsou v našem okolí rozvedení mají mezi sebou společensky přijatelný věkový rozdíl, vždy je chlap o trochu i o víc starší než žena, takže o věku to asi není...
Vztah dvou lidí je vždy sázka do loterie a je to víc o vzájemné úctě a toleranci než o věkovém rozdílu.
Za rok ovšem můžu mluvit jinak, třeba ze mě bude zatrpklá, rozvedená čtyřicátnice a budu vykřikovat, že mladšího už nikdy.co já vím, co přinese budoucnost..ale nebojím se toho.zblbnout může každý a pak záleží, jak si to dokáže srovnat v hlavě..