Před první aminocentézou jsem si prožila snad nejhorších 14 dní v životě. Dilema bylo strašné.
Nakonec mě semlelo okolí - vůbec jsem nepromýšlela, co bych dělala, kdyby to vyšlo špatně, byla jsem přesvědčená, že tam jdu zbytečně (a taky že ano - syn má chromozomální vadu, kterou trpí 3 lidi v republice a 700 po celém světě - kdo by ji cíleně hledal...).
Ani aminocentéza Ti nedá 100% jistotu, že je dítě v pořádku, ale může uklidnit.

Měla jsem po obadvakráte (s dcerkou jsem musela právě kvůli genetické vadě jejího staršího brášky) naštěstí možnost nechat si nabrat plodovku na profi pracovišti, kde to dělají denně a pak jsem také měla možnost 3 dny ležet a polehávat a další dva týdny se šetřit, co to dalo, takže jsem to zvládla v pohodě, ale na psyché nic moc teda.

Hlavně ať je všechno v pořádku, moc držím palce!