Kudlo, to taky, ale spousta lidí už něco podobného zažila na vlastní kůži.
Taky jsem kdysi na vlastní kůži zažila podobný pocit nespravedlnosti, když mi přišla mnohatisícová exekuce , protože jsem měla nějaký dluh na pojistném v řádu stovek. Když jsem na pojišťovnu volala, tak mi paní sladkým hláskem sdělila, že žádná zákonná povinnost posílat upomínku není. Tečka.
Něco nezaplatit byla moje vina, ale to mám obvolávat všechny instituce, jestli náhodou něco nedlužíme? Pro nás ta exekuce nebyla likvidační, ale naruší to tvůj pocit bezpečí a určité jistoty, že když nic neprovedu, tak se mi nemůže nic stát. Jsem od té doby mnohem opatrnější, obezretnější, ale taky víc nedůvěřivá a neklidná. Je to zdánlivá maličkost, žádná trága, ale kdybych tu upomínku dostala, a opět zapoměla, tak to budu brát úplně jinak, jako vyloženě svoji chybu. Takhle se do mě vkradl pocit, že to byl úmysl, takový malý spiknutíčko, které mělo za účel mě odrbat a to všechno dle zákona a že ten zákon je záměrně napsaný tak, aby mě připravil o mnohem víc peněz než ve skutečnosti dlužím,....a to je začátek nedůvěry v právní systém.