"tvojí povinností je nezlehčovat trápení druhých, ale minimálně s nimi cítit, že to fakt není lehké."

To je sice na jednu stranu pravda a člověk by neměl okorat kvůli tomu, že jemu samému se daří, ALE zase necítím jako svou povinnost cítit úplně s každým, protože řada lidí se dostane do průšvihu svou vlastní vinou.

Mám cítit třeba s "otcem", který se dostal do problémů proto, že se vyhýbá placení alimentů? Mám cítit s trápením člověka, který nemůže najít pořádné místo, když ho znám a vím, jak moc je nespolehlivý?